Sobota 12.9.2026
- 704 km
- 3 zastávky
- 50 myších děr
Po rychlé domácí snídani Ondra hraje tetris s věcmi v autě, Nessa to náležitě dozoruje a Lenďa lítá po domě a dobaluje poslední drobnosti a přemýšlí co by se ještě mohlo hodit. Zdá se, že máme vše, ale zdání klame a vždycky se najde něco co zapomeneme. Řídíme se však heslem:
11:15 první selfie u auta a vyrážíme. Těsně před Prahou si Ondra vzpomněl, že nemá naši týmovou flanelku, no co se dá dělat. Nevadí, přežijeme.
Cca o dvě hodiny později (od vyjetí) stavíme na poslední Molce v ČR před hranicemi s Německem. Ačkoliv máme balík toastů, vítězí párek v rohlíku s chedarem. Po půlhodinové pauze a protažených nožkách pokračujeme v cestě. Jede se dobře, bez zácpy a velkého provozu.
Za další dvě hoďky je opět čas se protáhnout a vyvenčit 😁 Kousek před Berlínem nacházíme fajn parkoviště s lesíkem a kavárnou i zábavným parkem pro pejsky v podobě desítek myších děr pro čmuchání. My dáváme kapučíno (á 4€), Nessa asi tak 50 myších děr – hold každý to svoje 😀
O pár minut později od pauzy následuje úsek se sníženou rychlostí, kterou náležitě ignorujeme a jedeme 100 místo 80. A ejhle, on tam byl radar, takže do Čech přijde prima fotečka a účet. No a následně zjišťuji, že jsem zapomněla cibuli a česnek, ale zde platí výše zmíněné heslo 😀
Dělat pauzy po dvou hodinách nám přijde optimální, tak ještě stavíme na 20 minut cca 66 km před Rostockem na toastíčky. Potkáváme se tam se starou dodávkou z Čech, se kterou už kus cesty jedeme souběžně. Už je nám jasné, že plují s námi. Z jejich nákladu mám pocit, že když otevřou kufr, tak všechno vypadne…
Kolem půl 8 přijíždíme k checkin bráně v přístavu, kde před námi čeká asi 20 aut. Přímo před námi švédi, co byli na dovolené v Česku, tak s nimi chvíli povídáme, byli pochodit v Krkonoších, navštívili Prahu… hustý, že i takhle Švédi se jedou k nám podívat 🙂 Zjistili jsme, že bydlí kousek od Tivedu, kam máme zítra namířeno na spaní.
Ve 20:00 spouští přepážku na checkin, tak pomalu popojíždíme, o půl hodiny později už stojíme v lajně 51 a za chvíli už připlouvá trajekt. Dlouho vyjíždějí kamiony, vlaky a následně auta, jako první zase najíždějí vlaky a kamiony. Potom my. Načasování jsme měli skvělé, najíždíme mezi prvními, což znamená i vyjíždění mezi prvními. Stojíme v 5. patře, kajutu 125 máme v 6. patře a po zaparkování mezi kamiony míříme přímo tam. Je to sektor přímo pro pejskaře – kajuty pro lidi s pejsky, launge prostor pro pejsky a venčící paluba s umělým trávníkem, který ovšem Nessu vůbec netankuje.
Po krátké obhlídce, jdeme spát, únava padá na všechny tři…


